Ale jak už to bývá, všechno zlé je na něco dobré, a proto je tento příběh hlavně o tom, jak mě nová situace naučila hodně nového.

„Jsou životní období, která vás posunou dál, jsou dny, které vás „vycvičí“, ale jsou i chvíle, které vám dokáží otočit život vzhůru nohama. Udat směr, dívat se na svět jinýma očima, změnit pracovní tempo či zaměstnání“, píše v úvodu, jednoho z mnoha svých článků, Danka Vilhanová, šéfredaktorka magazínu EMMA. A já jsem v něm také!

Představte si, jak se mi asi mohlo rozbušit srdce, když mi jednoho dne zazvonil telefon a zpráva - Henka, chtějí, aby Tvůj příběh měl veřejné pokračování, druhou kapitolu. Opět budeš inspirací.

Rozhovor o tom, jak se můj život vyvíjel dál, vyšel začátkem září a Ty, která něco podobného prožíváš a měla jsi možnost si ho přečíst, nebo čteš až teď, věř mi, vše bude zas dobré. Dopřej si domácí spa pro bohyně, nezapomeň na nejlepší přírodní, pleťovou masku jakou si jen můžeš dovolit a pamatuj, vše je vždy jen zkouška, jestli se někam posuneš, kde budeš ještě šťastnější než kdykoli předtím nebo to zabalíš a zůstaneš stát na místě.

Já jsem typ člověka, který se nikdy nevzdává. A tak, leť si můj příběh, když jsi získal křídla, ukaž cestu dalším z nás...

Příjemné čtení přeje Vaše Henrieta

Tato chvíle mi změnila život

Vyšlo 8.9.2022 ve spolupráci s magazínem EMMA.

Je mámou dvou krásných dětí, doma ji čeká laskavý manžel, vede firmu, kterou sama vybudovala, takže na první pohled má všechno, co žena může chtít. Ale před dvěma lety jí do života vstoupil osudový moment. „Byla jsem tehdy na mateřské dovolené s pětiměsíční dcerou Emkou a přišla jsem do práce pozdravit kolegy. V kanceláři mě napadlo umýt skleněnou mísu na ovoce, která mi najednou v rukou praskla. Co se dělo potom, si už moc nepamatuji, protože všude bylo najednou hodně krve,“ vzpomíná na úraz, při kterém Henrietě sklo proťalo tepnu, šlachy i nervy na pravé ruce. Její ruku operovali tři hodiny a po probuzení Henrieta zažila šok. „Lékař mi oznámil, abych počítala s tím, že nerv se bude zotavovat roky. Moje ruka byla dořezaná, v nehtech jsem měla navrtané díry, ze kterých trčely lanka. Rozplakala jsem se od zoufalství a nemohla jsem přestat. Vždyť doma mě čekaly dvě malé děti, dcerka byla teprve miminko a já jsem ji nemohla vzít ani na ruce.“ Plastická chirurgička jí na kontrole řekla, že prý má děkovat, že jí ta ruka vůbec zůstala, neboť při takovém zranění často hrozí amputace. „Prsty jsem nedokázala hýbat, v ruce jsem neměla cit a ta bolest byla nesnesitelná.“

Jaký je život bez ruky?

Celá domácnost a péče o rodinu tak zůstala na ramenou jejího manžela. „Já jsem nebyla schopna ani otevřít láhev s vodou, nedokázala jsem se sama obléct, takže můj manžel neměl najednou doma dvě, ale tři děti. Všechno bylo vzhůru nohama a všechno jsme museli znovu přeorganizovat. Na rehabilitace jsem musela chodit každý den, aby se mi ruka začala uzdravovat.“ Navzdory této nehodě však musela vést firmu. „Mám několik zaměstnanců, obchody a také jednání byly rozběhnuté, nemohla jsem všechno nechat tak, protože mi roky trvalo, než jsem ji vybudovala,“ říká ředitelka kosmetické značky Annemarie Börlind, kterou uvedla na slovenský a český trh. „Nejenže jsem se neuměla sama obléct, já jsem se nedokázala ani podepsat. Až tehdy mi došlo, že jsem do té doby své dvě zdravé ruce brala jako samozřejmost. Začala jsem postupně rehabilitovat a navzdory neskutečné bolesti jsem se malými krůčky posouvala vpřed. Nezapomenu na ten pocit štěstí, když jsem si po roce sama dokázala zapnout bundu nebo když jsem zvládla pravou rukou otočit klíč v zapalování a nastartovat auto. Tehdy jsem se cítila, jako bych zdolala vrchol nejvyšší hory světa,“ vzpomíná Henrieta. Ani po dvou letech na tom s hybností není tak, jako před úrazem, ale už dokáže fungovat. Zvedne na ruce své malé děti, místo psaní, s lidmi raději mluví, objevila kouzlo různých aplikací a především změnila pohled na život. „Každý den děkuji za všechno, co mám, za svou rodinu i za všechny, kteří pro mě pracují. Manžel mi byl obrovskou oporou, a přestože jsme zažili těžké chvíle, které prověřily také náš vztah, dnes jsme ještě sehranější než kdykoli předtím. Pro mě byl tento úraz obrovskou zkouškou síly a vytrvalosti. To, že jsem téměř přišla o ruku, mě naučilo ještě více milovat a ještě jasněji pochopit, jaká je moje hodnota. Jsem mnohem silnější, pokornější, ale také vděčnější než kdykoli předtím.“

(Autorka rozhovoru Danka VILHANOVÁ, zveřejnila red. EMMA, se souhlasem Henriety Martinkové, foto: Laura Vitteková)

Přátelé, ještě taková malá třešnička na závěr... v době, kdy jsem intenzivně rehabilitovala byla moje ruka, sice už zhojená od jizev, ale kvůli přerušenému nervu mé ruce stále chyběla barva, jas, teplo – prostě „život“. Při generálním úklidu skladu se našlo pár pleťových krémů naší nejvyšší bioliftingové linie, které byly již těsně po expiraci. Tento krém obsahuje opravdu unikátní přírodní ingredience a bylo mi ho líto vyhodit, textura a vůně byla v pořádku, říkám si, budu si ním večer masírovat moji ruku, jizvy, prsty. Přešel měsíc, dva, tři a do mé ruky se pomalu vracel život, barva, teplo a jas! Nevím, čím to je, ale myslím si, že jen život umí vrátit život. Moje pravá ruka dostávala každý den „jako pokrm“ živé aktivní látky, přírodní vitamíny a živiny. Moje ruka byla nejen jemná a hladká, ale vrátil se do ní
cit - život! Vždy jsem věděla, že ANNEMARIE BÖRLIND je výjimečná kosmetika a patříme k sobě. A, páni, je to už tolik let, co se o ni starám a pro vás všechny ji s mými super kolegy přináším... Je mi ctí pro vás pracovat, přátelé.